Skutky apoštolské 24

Slovo na cestu

Pavel je předveden před Felixe

24 Za pět dní dorazil do Césareje sám velekněz Ananiáš v doprovodu několika členů velerady a právního zástupce Tertulla, aby Pavla zažalovali u místodržitele. Ten dal vězně přivést ^2-3 a Tertullus přednesl obžalobu: „Slavný Felixi! Náš národ ti vděčí za mnoho; tvou zásluhou žijeme již tolik let v míru a pod tvou moudrou vládou se nám dobře daří. Mohl bych tě chválit mnohem déle, ale nechci si dělat nárok na tvůj vzácný čas. ⁴ Vyjádřím se stručně a prosím, abys nám laskavě věnoval pozornost. ⁵ Máme důkazy, že tenhle člověk patří k vůdcům křesťanské sekty a znamenitě přispívá k tomu, že se v celé říši mezi židy jako epidemie šíří jejich buřičské názory. ⁶ Nakonec chtěl také znesvětit jeruzalémský chrám. Přitom jsme ho chytili a chtěli jej soudit podle našich zákonů. ⁷ Velitel Lysias se ho však násilně zmocnil a nás odkázal na tebe. ⁸ Vyslechni ho a přesvědčíš se, že naše stížnosti jsou oprávněné.“ ⁹ Potom vystoupili židé jako svědkové obžaloby.

¹⁰ Nato pak udělil místodržitel slovo Pavlovi. Ten řekl: „Vím, že náš národ spravuješ již delší dobu. Důvěřuji tvým zkušenostem a na svoji obhajobu chci uvést jen to, co si můžeš ověřit. ¹¹ Před dvanácti dny jsem dorazil do Jeruzaléma jako poutník do svatyně. ¹² Ani v chrámu ani v synagogách jsem za tu dobu nepronesl jediný veřejný projev, s nikým jsem nediskutoval a nikoho jsem nepodněcoval ke vzpouře. ¹³ Nic takového mi nemohou dokázat. ¹⁴ Rád se ovšem před tebou přiznávám, že sloužím Bohu našich otců podle způsobu, který oni považují za sektářství. ¹⁵ Věřím všemu, co je psáno u Mojžíše i proroků, a vyznávám naději na vzkříšení všech lidí z mrtvých, což ostatně hlásají i mnozí mezi nimi. ¹⁶ Tato víra mě zavazuje, abych se choval před Bohem i před lidmi podle svého nejlepšího svědomí.

¹⁷ Nyní se po několika letech vracím a nesu chudým svého lidu peněžitou podporu od křesťanů z jiných národů. ^18-19 Když jsem pak v chrámu podstupoval předepsané náboženské očišťování, nařkli mě někteří židé z Malé Asie, že jsem tam přivedl pohany. Nebyla to ovšem pravda a ty židy ani nevidím mezi žalobci. To oni způsobili srocení ve svatyni, ne já. ²⁰ Ani velerada mi nedokázala žádný zločin. ²¹ Jediné, co jsem tam stačil říci, bylo: ‚Mám být souzen pro víru ve vzkříšení!‘ “

Dva roky svědectví bez výslechu

²² Felix už sice o křesťanství něco věděl, ale přesto líčení odročil s tím, že musí ještě vyslechnout svědectví velitele Lysia. ²³ Důstojníkovi pak nařídil, aby Pavla držel jen v lehkém vězení, kde by ho mohli jeho přátelé navštěvovat a posloužit mu. ²⁴ Po několika dnech si dal Felix Pavla předvést v přítomnosti své manželky Drusilly, která byla židovka, a vyptával se ho na učení Ježíše Krista. ²⁵ Pavel ochotně vykládal, ale když začal mluvit o otázkách mravnosti, sebeovládání a Božího soudu, bylo to Felixovi nepříjemné a přerušil ho: „Pro dnešek to stačí, zase si tě pozvu, až budu mít čas.“ ²⁶ Opravdu si pro Pavla často posílal a hovořil s ním, ale hlavně proto, že od něho čekal nějaký úplatek. Aby si usmířil židy, nechával Pavla i nadále ve vězení. ²⁷ Tak to trvalo po celé dva roky, až byl Felix v úřadě vystřídán Porciem Festem.