Skutky apoštolské 20

Bible 21

V Makedonii, Řecku a Asii

20 Jakmile to pozdvižení skončilo, Pavel svolal učedníky, rozloučil se s nimi a vyrazil do Makedonie. ² Prošel ty kraje, mnohokrát povzbudil místní učedníky a dorazil do Řecka, ³ kde strávil tři měsíce. Potom se chystal odplout do Sýrie, ale kvůli židovským úkladům se rozhodl vrátit přes Makedonii. ⁴ Doprovázeli ho:

Sopater z Beroje, Aristarchos a Sekundus z Tesaloniky, Gaius a Timoteus z Derbe a Tychikos a Trofimos z Asie.

⁵ Ti šli napřed a čekali v Troadě na nás, ⁶ kteří jsme po Svátku nekvašených chlebů ^[a] vypluli z Filip. Během pěti dnů jsme dorazili k nim do Troady a strávili jsme tam týden.

⁷ Když jsme se prvního dne po sobotě sešli k lámání chleba, ^[b] Pavel k nim mluvil, a protože se druhý den chystal odejít, protáhl svou řeč až do půlnoci. ⁸ V horní místnosti, kde se shromáždili, svítilo hodně lamp. ⁹ Jeden mladík jménem Eutychus seděl v okně a při Pavlově dlouhé řeči se o něj pokoušel hluboký spánek. Nakonec ho spánek přemohl a on spadl z třetího poschodí dolů. Když ho zvedli, byl mrtev. ¹⁰ Pavel sešel dolů a objal jej; potom ho vzal do náruče a řekl: „Buďte klidní, je v něm život!“ ¹¹ Pak vystoupil nahoru, lámal chléb a po jídle ještě dlouho mluvil, až do rána, kdy odešel. ¹² Toho chlapce pak přivedli živého a byli nesmírně potěšeni.

¹³ My ostatní jsme vyrazili napřed. Vypluli jsme na lodi k Assu, kde jsme měli přibrat Pavla; přál si tam totiž jít sám pěšky. ¹⁴ Když jsme se v Assu setkali, vzali jsme ho na palubu a připluli do Mitylény. ¹⁵ Odtud jsme pokračovali dál a druhého dne jsme se přiblížili k ostrovu Chios. Nazítří jsme připluli k Sámu a dalšího dne jsme dorazili do Milétu. ¹⁶ Pavel se totiž rozhodl minout Efes, aby se v Asii nezdržel. Spěchal do Jeruzaléma, kam se chtěl dostat pokud možno na den Letnic.

Pavel se loučí

¹⁷ Z Milétu poslal zprávu do Efesu a zavolal k sobě starší církve. ¹⁸ Když k němu přišli, řekl jim: „Sami víte, jak jsem strávil všechen čas, kdy jsem byl s vámi, od prvního dne, kdy jsem přišel do Asie: ¹⁹ Jak jsem sloužil Pánu se vší pokorou, v slzách a uprostřed mnoha zkoušek, které mě potkaly kvůli židovským úkladům; ²⁰ jak jsem vám nezamlčel nic užitečného, ale kázal vám a učil veřejně i po domech; ²¹ jak jsem Židům i Řekům vydával svědectví o pokání k Bohu a o víře v našeho Pána Ježíše.

²² Teď ale jdu, puzen Duchem, do Jeruzaléma. Nevím, co mě tam čeká, ²³ ačkoli mi Duch svatý v každém městě potvrzuje, že mě čekají pouta a soužení. ²⁴ Já však na to nedbám; v životě mi nejde o nic víc, než abych dokončil svůj běh a službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše: abych byl svědkem evangelia o Boží milosti.

²⁵ Teď vím, že nikdo z vás, mezi nimiž jsem chodil a kázal o Božím království, mě už nikdy neuvidí. ²⁶ Proto před vámi dnešní den prohlašuji, že jsem čistý od krve všech, ²⁷ neboť jsem nic nezamlčel, ale oznámil vám veškerou Boží vůli. ²⁸ Dbejte tedy na sebe i na celé stádo, jehož správci vás Duch svatý ustanovil, abyste pásli Boží ^[c] církev, kterou vykoupil svou vlastní krví. ²⁹ Vím, že po mém odchodu mezi vás přijdou draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo. ³⁰ I z vás samotných povstanou lidé, kteří budou překrucovat pravdu, aby strhli učedníky za sebou. ³¹ Proto bděte a pamatujte, že jsem po tři roky dnem i nocí bez přestání v slzách napomínal jednoho každého z vás.

³² Teď vás tedy svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vybudovat vás a dát vám dědictví mezi všemi posvěcenými. ³³ Od nikoho jsem nechtěl stříbro, zlato ani šaty. ³⁴ Sami víte, že jsem těmato rukama vydělával na potřeby své i svých společníků. ³⁵ Tím vším jsem vám ukázal, že máme poctivě pracovat, pomáhat slabým a pamatovat na slova Pána Ježíše, který řekl: ‚Požehnanější je dávat než dostávat.‘“

³⁶ Po těch slovech s nimi všemi poklekl a modlil se. ³⁷ Všichni se dali do velikého pláče, objímali Pavla a líbali ho. ³⁸ Nejvíce se rmoutili nad jeho slovy, že už ho nikdy neuvidí. Tak ho doprovázeli až k lodi.