Add parallel Print Page Options

Štěpánova řeč před veleradou

Předsedající kněz ho vyzval: „Můžeš popřít tuto obžalobu?“ (Před židovskou veleradou měl obžalovaný právo obhajoby a Štěpán toho využil. Chtěl dokázat, jak zvěst o Ježíši zřetelně navazuje na Boží činy v izraelských dějinách.) „Bratři a otcové,“ oslovil je, „sám jediný Bůh se kdysi zjevil našemu předku Abrahamovi, který pocházel z Mezopotámie a později bydlil v Cháranu. Dal mu příkaz: ‚Vystěhuj se z rodné země a od svého kmene a putuj do země, kterou ti určím.‘ Nejprve se tedy Abraham přestěhoval z Chaldeje do Cháranu a po smrti svého otce až do této naší vlasti. Ačkoliv měl Boží slib, že té zemi bude vládnout on i jeho potomci, nepatřil mu zde ani kousek, na který by se mohl postavit, a dokonce ani neměl dědice. Další Boží předpověď Abrahamovi byla ještě podivnější: ‚Tvoji potomci se odtud vystěhují do cizí země a tam budou otročit čtyři sta let ve špatných podmínkách. Ten národ otrokářů však potrestám, tvoje potomky vysvobodím a budou mě vzývat v této zemi.‘

Viditelným znakem smlouvy Boha s člověkem se stala obřízka. A tak, když se Abrahamovi narodil syn Izák, obřezal ho. Posloupnost této smlouvy šla dále přes Izákova syna Jákoba na jeho dvanáct synů, našich patriarchů. Jeden z nich, Josef, se stal terčem nenávisti bratrů a oni ho prodali jako otroka do Egypta. 10 Bůh však Josefa neopustil a nakonec ho vysvobodil ze všech těžkostí. Vybavil ho neobyčejnou prozíravostí a naklonil mu i samotného egyptského faraóna. Ten ho pak jmenoval svým ministrem a pobočníkem. 11 Potom celý Egypt i Palestinu zachvátil hladomor a naši praotcové prožívali těžké chvíle, když jim došly zásoby potravin.

12 Jákob se doslechl, že v Egyptě se ještě prodává obilí, a poslal tam syny. 13 Při druhém nákupu se dal Josef svým bratrům poznat a představil je faraónovi. 14 Pak Josef poslal pro otce Jákoba a přestěhoval celou rodinu, celkem sedmdesát pět lidí, do Egypta. 15 Usadili se tam a Jákob i naši patriarchové zůstali v Egyptě do smrti. 16 Pochováni však byli v Palestině do hrobky v Šekemu, na malém pozemku, který si Abraham kdysi koupil od místních obyvatel. 17 A tak se splnilo, o čem Bůh mluvil Abrahamovi. Zpočátku se našemu lidu dařilo v Egyptě dobře a jeho počet rostl. 18 Ale přišla jiná dynastie faraónů a na Josefovy zásluhy se zapomnělo. 19 Naše předky zotročili, a protože si nepřáli, aby se rozmáhali, přikázali házet narozené hochy do řeky.

20 Tehdy se narodil Mojžíš. Bylo to krásné dítě a rodiče ho tři měsíce skrývali doma. 21 Když už nemohli chlapce dále utajit, položili ho v košíku do rákosí. Našla ho faraónova dcera a dala jej vychovat, jako by to byl její syn. 22 Tak se Mojžíšovi dostalo nejlepšího egyptského vzdělání a vyrostl z něho výmluvný a schopný muž. 23 Když mu bylo čtyřicet, napadlo ho, aby navštívil svůj lid. 24 Přitom uviděl, jak Egypťan nespravedlivě trápí Žida, a tak toho otrokáře zabil. 25 Už tehdy totiž tušil, že mu Bůh ukládá, aby svůj lid osvobodil z otroctví. Nenašel však u Izraelců pochopení.

26 Příštího dne se snažil usmířit dva Židy, kteří se hádali, 27 ale ten, který nebyl v právu, Mojžíše odbyl: ‚Kdo tě ustanovil za našeho vládce a soudce? 28 To mě chceš zabít jako včera toho Egypťana?‘ 29 Mojžíš se polekal a uprchl z Egypta do Midjánské země. Oženil se tam a měl dva syny. 30 Po čtyřiceti letech tohoto vyhnanství se Mojžíšovi zjevil Boží anděl v hořícím keři na Sínajské poušti. 31 Když se chtěl Mojžíš zblízka podívat na ten neobvyklý úkaz, uslyšel Boží hlas: 32 ‚Já jsem Bůh tvých otců Abrahama, Izáka a Jákoba.‘ Mojžíš se vyděsil a zakryl si tvář, aby nic neviděl. 33 Ale Bůh mluvil dál: ‚Zuj si opánky, vždyť stojíš na svatém místě! 34 Viděl jsem trápení svého lidu v Egyptě, slyšel jsem jejich vzdechy a jdu, abych je vysvobodil. Seber se a pojď, mám pro tebe v Egyptě úkol!‘

35-36 A tak prostřednictvím tohoto vidění poslal Bůh Mojžíše Izraelcům za vůdce a vysvoboditele, přestože ho před čtyřiceti lety nechtěli uznat. A on je vysvobodil, činil před jejich očima mnoho zázračných věcí už v Egyptě, pak při přechodu Rudého moře a během čtyřicetiletého putování pouštěmi.

37 Vzpomeňte si, že právě Mojžíš řekl Izraelcům: ‚Pán Bůh vám pošle proroka z vašeho národa, Vysvoboditele, tak jako k vám poslal mne; toho poslouchejte.‘ 38 Mojžíš byl zprostředkovatelem mezi našimi otci a Bohem, který mu na hoře Sínaji svěřil slova života, aby nám je předal. 39 Přesto ho naši otcové neposlouchali, ale bouřili se proti němu a pořád vzpomínali jen na Egypt.

40 Když se Mojžíš ze Sínaje dlouho nevracel, řekli jeho bratru Áronovi: ‚Nevíme, co se stalo s Mojžíšem, který nás vyvedl z Egypta. Udělej nám bohy, aby nás chránili na další cestě.‘ 41 A tak zhotovili sochu býčka, obětovali té modle a radovali se, jak si to dobře zařídili. 42 Bůh se od nich odvrátil a dopustil, že propadli ještě horšímu modlářství. Uctívali i hvězdné mocnosti, jak o tom mluví Bůh v knize proroka Ámose:

‚Vy, že jste mi věrně sloužili
    a obětovali po čtyřicet let na poušti, národe izraelský?
43 Naopak, nosili jste s sebou svatyni Moleka
    a symbol planety Saturna,
modly, které jste si sami udělali
    a pak jste se jim klaněli.
Proto půjdete do vyhnanství až za Babylón.‘

44 Bůh však nařídil Mojžíšovi, aby vybudoval Stan Smlouvy, přesnou svatyni, a dal mu pokyn, jak má vypadat. 45 Tento stan přenášeli naši otcové při svém kočování pouští a pod Jozuovým vedením ho vnesli až do zaslíbené země. Ta byla tehdy domovem pohanů, ale Bůh je vytlačil, aby našim otcům udělal místo. Stan Smlouvy sloužil až do dnů krále Davida, kterého Bůh miloval. 46 Ten velice stál o to, aby mohl Jákobovu Bohu vystavět chrám, 47 ale uskutečnit to směl až jeho syn Šalomoun. 48 Ovšem Nejvyšší nebydlí v chrámech, které postavili lidé. U proroka Izajáše Pán říká:

49 ‚Vesmír je můj trůn
    a země koberec pod mýma nohama.
Jaký mi chcete postavit dům
    a kam mě chcete vtěsnat?
50 Což jsem všechno nestvořil?‘

51 A tak se to zase opakuje. Jste právě tak tvrdošíjní jako vaši otcové, zacpáváte si uši, zavíráte srdce a stavíte se proti svatému Duchu. 52 Byl nějaký prorok, aby ho vaši předkové nepronásledovali? Zabíjeli ty, kteří předpovídali příchod Spravedlivého, a vy jste se ho teď úplně zřekli a zavraždili jste ho! 53 Dostali jste zákon přímo od Boha, ale stejně se jím neřídíte.“

První z mnoha mučedníků: Štěpán ukamenován

54 Tato slova působila jako píchnutí do vosího hnízda. 55 Ale Štěpán byl v té chvíli uchvácen Boží slávou, kterou mu dal svatý Duch zahlédnout. Díval se vzhůru 56 a volal: „Vidím otevřené nebe a Ježíše Krista, jak stojí po Boží pravici!“ 57 Tu přehlušili Štěpána křikem a zacpávali si uši, aby už nic neslyšeli. Vrhli se na něj, 58 odvlekli ho za hradby města a tam ho ukamenovali. Ti, kdo házeli na Štěpána kameny, odložili své pláště k nohám mladého farizeje Saula, který souhlasil se Štěpánovou smrtí. 59 Štěpán nejprve stál, vzýval Boha a modlil se: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha!“ 60 Pak sražen na kolena se ještě modlil: „Pane, nepočítej jim to za vinu!“ a zemřel.

Štěpánova řeč

Velekněz se ho zeptal: „Je to tak?"

Štěpán odpověděl: „Bratři a otcové, slyšte! Když byl náš otec Abraham ještě v Mezopotámii, předtím než se usadil v Cháranu, ukázal se mu Bůh slávy a řekl mu: ‚Odejdi ze své země a ze svého příbuzenstva a pojď do země, kterou ti ukážu.‘ [a] Tehdy odešel ze země Chaldejců a usadil se v Cháranu. Když pak jeho otec zemřel, Bůh ho odtud přestěhoval do země, v níž teď bydlíte. Nedal mu v ní za dědictví ani stopu země, ale slíbil ji dát do vlastnictví jemu a jeho semeni po něm. [b] I když byl ještě bezdětný, Bůh mu řekl: ‚Tvoji potomci budou žít jako přistěhovalci v cizí zemi. Budou zotročeni a utiskováni po čtyři sta let. Národ, jemuž budou otročit, ale budu soudit,‘ řekl Bůh. ‚Potom odejdou a budou mi sloužit na tomto místě.‘ [c] Tehdy jim vydal smlouvu o obřízce. Když pak Abraham zplodil Izáka, osmého dne ho obřezal a stejně tak Izák Jákoba a Jákob dvanáct patriarchů.

Patriarchové žárlili na Josefa a prodali ho do Egypta, ale Bůh byl s ním. 10 Vysvobodil ho ze všech jeho soužení a dal mu před faraonem, egyptským králem, milost a moudrost, takže ho ustanovil správcem Egypta i celého svého domu.

11 Potom přišel na celou egyptskou i kananejskou zem hlad a veliké soužení, takže naši otcové neměli co jíst. 12 Když Jákob uslyšel, že v Egyptě je obilí, poslal tam naše otce. 13 Když přišli podruhé, Josef se dal svým bratrům poznat, a tak se farao seznámil s Josefovou rodinou. 14 Josef pak k sobě pozval svého otce Jákoba i celé své příbuzenstvo v počtu sedmdesáti pěti osob. 15 Jákob tedy sestoupil do Egypta, kde zemřel on i naši otcové. 16 Potom byli přeneseni do Šechemu a pochováni v hrobě, který Abraham koupil za stříbro od synů Šechemova otce Chamora.

17 Jak se blížil čas, kdy se mělo naplnit Boží zaslíbení Abrahamovi, náš lid v Egyptě rostl a množil se, 18 dokud nepovstal jiný král, který už o Josefovi nevěděl. 19 Choval se k našemu národu lstivě a nutil naše předky odkládat vlastní novorozence, aby nepřežili.

20 V té době se narodil Mojžíš. Byl překrásný. Tři měsíce ho chovali v rodném domě, 21 a když ho museli odložit, vzala si ho faraonova dcera a vychovala ho jako vlastního syna. 22 Mojžíš byl vyučen veškeré moudrosti Egypťanů a byl mocný ve slovech i skutcích.

23 Když mu bylo čtyřicet let, rozhodl se navštívit své bratry, syny Izraele. 24 Uviděl, jak jeden z nich trpí bezpráví; zastal se ho, pomstil toho ubožáka a Egypťana zabil. 25 Myslel si, že jeho bratři porozumí, že jim Bůh skrze něho přináší spásu, ale oni nerozuměli. 26 Navštívil je i druhého dne a snažil se usmířit jejich potyčku: ‚Muži, jste bratři! Proč jeden druhému ubližujete?‘ 27 Ten, který ubližoval svému bližnímu, jej však odstrčil: ‚Kdo tě ustanovil naším vůdcem a soudcem? 28 Chceš mě snad zabít, jako jsi včera zabil toho Egypťana?‘ [d] 29 Kvůli těm slovům pak Mojžíš utekl a žil jako přistěhovalec v midiánské zemi, kde zplodil dva syny.

30 Po dalších čtyřiceti letech se mu na poušti u hory Sinaj ukázal anděl v plameni hořícího keře. 31 Mojžíš se tomu vidění podivil. Když se přiblížil, aby se lépe podíval, zazněl k němu Hospodinův hlas: 32 ‚Já jsem Bůh tvých otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.‘ Mojžíš se roztřásl a neodvažoval se podívat. 33 Hospodin mu řekl: ‚Zuj si obuv z nohou, protože místo, na němž stojíš, je svatá půda. 34 Zřetelně jsem viděl trápení svého lidu v Egyptě; slyšel jsem jejich nářek a sestoupil jsem, abych je vysvobodil. Nyní tedy pojď, pošlu tě do Egypta.‘ [e]

35 Tohoto Mojžíše, kterého zavrhli, když řekli: ‚Kdo tě ustanovil vůdcem a soudcem?‘, toho Bůh poslal jako vůdce a vysvoboditele, když se mu prostřednictvím anděla ukázal v onom keři. 36 Tento Mojžíš je vyvedl na svobodu a konal divy a zázraky v egyptské zemi, na Rudém moři a po čtyřicet let na poušti.

37 Tento Mojžíš řekl synům Izraele: ‚Bůh vám z vašich bratrů vzbudí Proroka, jako jsem já.‘ [f]

38 Tento Mojžíš byl ve shromáždění Božího lidu na poušti. Stál mezi andělem, který k němu mluvil na hoře Sinaj, a našimi otci. To on přijal živá slova, aby je předal nám.

39 Naši otcové ho ale nechtěli poslouchat. Zavrhli ho a v srdcích se obrátili do Egypta. 40 Řekli Áronovi: ‚Udělej nám bohy, kteří by nás vedli! Kdo ví, co se stalo s tím Mojžíšem, který nás vyvedl z Egypta.‘ [g] 41 Tehdy si udělali tele, přinesli té modle oběti a radovali se z výtvoru svých rukou. 42 Bůh se od nich odvrátil a nechal je sloužit nebeskému zástupu, jak je psáno v knize proroků:

‚Obětovali jste snad mně své oběti a dary
těch čtyřicet let na poušti, dome izraelský?
43 Vztyčili jste stánek Molocha
a hvězdu svého boha Remfana,
obrazy, jež jste si udělali, abyste se jim klaněli!
Proto vás vystěhuji až za Babylon.‘ [h]

44 Naši otcové měli na poušti Stánek svědectví, jak nařídil Ten, který řekl Mojžíšovi, aby ho udělal podle vzoru, který viděl. [i] 45 Tento stánek převzali naši otcové a s Jozuem jej vnesli na území pohanů, které Bůh před našimi otci vyhnal. Tak to bylo až do dnů Davida, 46 kterého si Bůh oblíbil a který prosil, aby mohl Bohu Jákobovu [j] zřídit příbytek. 47 Šalomoun mu potom postavil dům.

48 Nejvyšší ale nebydlí v chrámech udělaných rukama. Jak říká prorok:

49 ‚Nebe je můj trůn,
zemi mám u nohou jako podnožku.
Jaký mi chcete stavět dům, praví Hospodin,
a jaké místo, kde bych spočinul?
50 Copak jsem toto vše svou rukou nestvořil?‘ [k]

51 Jak jste jen tvrdošíjní! Chybí vám obřízka srdce a uší! Stále jen vzdorujete Duchu svatému – jak vaši otcové, tak i vy! 52 Kterého z proroků vaši otcové nepronásledovali? Zabíjeli ty, kdo předpovídali příchod toho Spravedlivého, a vy jste ho teď zradili a zavraždili. 53 Přijali jste Zákon z rukou andělů, ale nezachovali jste ho!“

Ježíšův mučedník

54 Když to slyšeli, rozzuřili se tak, že na Štěpána začali skřípět zuby. 55 On však, plný Ducha svatého, upřel pohled k nebi. Uviděl Boží slávu a Ježíše stojícího po Boží pravici 56 a zvolal: „Hle, vidím otevřené nebe a Syna člověka stojícího po Boží pravici!“

57 Začali hlasitě křičet, zacpali si uši a svorně se na něj vrhli. 58 Vyhnali ho ven z města, kde ho kamenovali. Svědkové si tehdy odložili pláště k nohám mladíka jménem Saul.

59 Zatímco ho kamenovali, Štěpán se modlil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha.“ 60 Klesl na kolena a hlasitě zvolal: „Nepočítej jim tento hřích, Pane!“ Po těch slovech zesnul.

Footnotes

  1. Skutky apoštolské 7:3 Gen 12:1
  2. Skutky apoštolské 7:5 Gen 12:7
  3. Skutky apoštolské 7:7 Gen 15:13–14; Exod 3:12
  4. Skutky apoštolské 7:28 Exod 2:13–14
  5. Skutky apoštolské 7:34 Exod 3:5–10
  6. Skutky apoštolské 7:37 Deut 18:15 (Skut 3:22)
  7. Skutky apoštolské 7:40 Exod 32:1
  8. Skutky apoštolské 7:43 Amos 5:25–27
  9. Skutky apoštolské 7:44 Exod 25:40
  10. Skutky apoštolské 7:46 někt. rané rukopisy domu Jákobovu
  11. Skutky apoštolské 7:50 Iza 66:1–2

Stephen’s Speech to the Sanhedrin

Then the high priest asked Stephen, “Are these charges true?”

To this he replied: “Brothers and fathers,(A) listen to me! The God of glory(B) appeared to our father Abraham while he was still in Mesopotamia, before he lived in Harran.(C) ‘Leave your country and your people,’ God said, ‘and go to the land I will show you.’[a](D)

“So he left the land of the Chaldeans and settled in Harran. After the death of his father, God sent him to this land where you are now living.(E) He gave him no inheritance here,(F) not even enough ground to set his foot on. But God promised him that he and his descendants after him would possess the land,(G) even though at that time Abraham had no child. God spoke to him in this way: ‘For four hundred years your descendants will be strangers in a country not their own, and they will be enslaved and mistreated.(H) But I will punish the nation they serve as slaves,’ God said, ‘and afterward they will come out of that country and worship me in this place.’[b](I) Then he gave Abraham the covenant of circumcision.(J) And Abraham became the father of Isaac and circumcised him eight days after his birth.(K) Later Isaac became the father of Jacob,(L) and Jacob became the father of the twelve patriarchs.(M)

“Because the patriarchs were jealous of Joseph,(N) they sold him as a slave into Egypt.(O) But God was with him(P) 10 and rescued him from all his troubles. He gave Joseph wisdom and enabled him to gain the goodwill of Pharaoh king of Egypt. So Pharaoh made him ruler over Egypt and all his palace.(Q)

11 “Then a famine struck all Egypt and Canaan, bringing great suffering, and our ancestors could not find food.(R) 12 When Jacob heard that there was grain in Egypt, he sent our forefathers on their first visit.(S) 13 On their second visit, Joseph told his brothers who he was,(T) and Pharaoh learned about Joseph’s family.(U) 14 After this, Joseph sent for his father Jacob and his whole family,(V) seventy-five in all.(W) 15 Then Jacob went down to Egypt, where he and our ancestors died.(X) 16 Their bodies were brought back to Shechem and placed in the tomb that Abraham had bought from the sons of Hamor at Shechem for a certain sum of money.(Y)

17 “As the time drew near for God to fulfill his promise to Abraham, the number of our people in Egypt had greatly increased.(Z) 18 Then ‘a new king, to whom Joseph meant nothing, came to power in Egypt.’[c](AA) 19 He dealt treacherously with our people and oppressed our ancestors by forcing them to throw out their newborn babies so that they would die.(AB)

20 “At that time Moses was born, and he was no ordinary child.[d] For three months he was cared for by his family.(AC) 21 When he was placed outside, Pharaoh’s daughter took him and brought him up as her own son.(AD) 22 Moses was educated in all the wisdom of the Egyptians(AE) and was powerful in speech and action.

23 “When Moses was forty years old, he decided to visit his own people, the Israelites. 24 He saw one of them being mistreated by an Egyptian, so he went to his defense and avenged him by killing the Egyptian. 25 Moses thought that his own people would realize that God was using him to rescue them, but they did not. 26 The next day Moses came upon two Israelites who were fighting. He tried to reconcile them by saying, ‘Men, you are brothers; why do you want to hurt each other?’

27 “But the man who was mistreating the other pushed Moses aside and said, ‘Who made you ruler and judge over us?(AF) 28 Are you thinking of killing me as you killed the Egyptian yesterday?’[e] 29 When Moses heard this, he fled to Midian, where he settled as a foreigner and had two sons.(AG)

30 “After forty years had passed, an angel appeared to Moses in the flames of a burning bush in the desert near Mount Sinai. 31 When he saw this, he was amazed at the sight. As he went over to get a closer look, he heard the Lord say:(AH) 32 ‘I am the God of your fathers,(AI) the God of Abraham, Isaac and Jacob.’[f] Moses trembled with fear and did not dare to look.(AJ)

33 “Then the Lord said to him, ‘Take off your sandals, for the place where you are standing is holy ground.(AK) 34 I have indeed seen the oppression of my people in Egypt. I have heard their groaning and have come down to set them free. Now come, I will send you back to Egypt.’[g](AL)

35 “This is the same Moses they had rejected with the words, ‘Who made you ruler and judge?’(AM) He was sent to be their ruler and deliverer by God himself, through the angel who appeared to him in the bush. 36 He led them out of Egypt(AN) and performed wonders and signs(AO) in Egypt, at the Red Sea(AP) and for forty years in the wilderness.(AQ)

37 “This is the Moses who told the Israelites, ‘God will raise up for you a prophet like me from your own people.’[h](AR) 38 He was in the assembly in the wilderness, with the angel(AS) who spoke to him on Mount Sinai, and with our ancestors;(AT) and he received living words(AU) to pass on to us.(AV)

39 “But our ancestors refused to obey him. Instead, they rejected him and in their hearts turned back to Egypt.(AW) 40 They told Aaron, ‘Make us gods who will go before us. As for this fellow Moses who led us out of Egypt—we don’t know what has happened to him!’[i](AX) 41 That was the time they made an idol in the form of a calf. They brought sacrifices to it and reveled in what their own hands had made.(AY) 42 But God turned away from them(AZ) and gave them over to the worship of the sun, moon and stars.(BA) This agrees with what is written in the book of the prophets:

“‘Did you bring me sacrifices and offerings
    forty years in the wilderness, people of Israel?
43 You have taken up the tabernacle of Molek
    and the star of your god Rephan,
    the idols you made to worship.
Therefore I will send you into exile’[j](BB) beyond Babylon.

44 “Our ancestors had the tabernacle of the covenant law(BC) with them in the wilderness. It had been made as God directed Moses, according to the pattern he had seen.(BD) 45 After receiving the tabernacle, our ancestors under Joshua brought it with them when they took the land from the nations God drove out before them.(BE) It remained in the land until the time of David,(BF) 46 who enjoyed God’s favor and asked that he might provide a dwelling place for the God of Jacob.[k](BG) 47 But it was Solomon who built a house for him.(BH)

48 “However, the Most High(BI) does not live in houses made by human hands.(BJ) As the prophet says:

49 “‘Heaven is my throne,
    and the earth is my footstool.(BK)
What kind of house will you build for me?
says the Lord.
    Or where will my resting place be?
50 Has not my hand made all these things?’[l](BL)

51 “You stiff-necked people!(BM) Your hearts(BN) and ears are still uncircumcised. You are just like your ancestors: You always resist the Holy Spirit! 52 Was there ever a prophet your ancestors did not persecute?(BO) They even killed those who predicted the coming of the Righteous One. And now you have betrayed and murdered him(BP) 53 you who have received the law that was given through angels(BQ) but have not obeyed it.”

The Stoning of Stephen

54 When the members of the Sanhedrin heard this, they were furious(BR) and gnashed their teeth at him. 55 But Stephen, full of the Holy Spirit,(BS) looked up to heaven and saw the glory of God, and Jesus standing at the right hand of God.(BT) 56 “Look,” he said, “I see heaven open(BU) and the Son of Man(BV) standing at the right hand of God.”

57 At this they covered their ears and, yelling at the top of their voices, they all rushed at him, 58 dragged him out of the city(BW) and began to stone him.(BX) Meanwhile, the witnesses(BY) laid their coats(BZ) at the feet of a young man named Saul.(CA)

59 While they were stoning him, Stephen prayed, “Lord Jesus, receive my spirit.”(CB) 60 Then he fell on his knees(CC) and cried out, “Lord, do not hold this sin against them.”(CD) When he had said this, he fell asleep.(CE)

Footnotes

  1. Acts 7:3 Gen. 12:1
  2. Acts 7:7 Gen. 15:13,14
  3. Acts 7:18 Exodus 1:8
  4. Acts 7:20 Or was fair in the sight of God
  5. Acts 7:28 Exodus 2:14
  6. Acts 7:32 Exodus 3:6
  7. Acts 7:34 Exodus 3:5,7,8,10
  8. Acts 7:37 Deut. 18:15
  9. Acts 7:40 Exodus 32:1
  10. Acts 7:43 Amos 5:25-27 (see Septuagint)
  11. Acts 7:46 Some early manuscripts the house of Jacob
  12. Acts 7:50 Isaiah 66:1,2