Add parallel Print Page Options

Od Samuela k Saulovi

Vyprošené dítě

V Ramatajim byl jeden muž z Cufova rodu [a] z Efraimských hor. Jmenoval se Elkána, syn Jerochama, syna Elihuova, syna Tochuova, syna Efraimce Cufa. Měl dvě ženy; jedna se jmenovala Hana a druhá Penina. Penina měla děti, ale Hana byla bezdětná.

Tento muž chodil každoročně ze svého města do Šíla, aby se tam klaněl a obětoval Hospodinu zástupů. Hospodinovými kněžími tam byli dva synové Elího, Chofni a Pinchas. Vždy, když přišel čas oběti, Elkána dal své ženě Penině i všem jejím synům a dcerám porce masa, ale Haně dával dvojnásobnou porci. Miloval totiž Hanu, ačkoli jí Hospodin nedopřál plodnost. Její protivnice ji ale nesnesitelně ponižovala a trápila kvůli tomu, že jí Hospodin nedopřál plodnost. A tak to bývalo rok co rok, kdykoli šla do Hospodinovy svatyně. Jednou ji ponižovala tak, že se rozplakala a nemohla ani jíst. Její muž Elkána jí řekl: „Proč pláčeš, Hano? Proč nejíš? Proč si to tak bereš k srdci? Nejsem snad pro tebe lepší než deset synů?“

Když potom v Šílu pojedli a popili, Hana vstala. U veřejí Hospodinova svatostánku právě seděl na stolci kněz Elí. 10 Hana se tehdy v hluboké úzkosti modlila k Hospodinu a s velikým pláčem 11 složila tento slib: „Hospodine zástupů, kéž bys laskavě shlédl na trápení své služebnice a pomyslel na mě! Nezapomeneš-li na svou služebnici, ale dáš jí syna, pak ho na celý život odevzdám Hospodinu a jeho hlavy se nikdy nedotkne břitva.“ [b]

12 Když se tak před Hospodinem modlila, Elí si všiml jejích úst. 13 Hana totiž promlouvala srdcem, rty se jí chvěly, ale protože její hlas nebylo slyšet, Elí si myslel, že je opilá. 14 Proto jí Elí řekl: „Jak dlouho tu budeš opilá? Prober se!“

15 Hana mu ale odpověděla: „Tak to není, můj pane. Jsem jen zdrcená. Nepila jsem víno ani pivo; jen jsem si vylévala duši před Hospodinem. 16 Nepokládej svou služebnici za ničemnou ženu. Modlila jsem se tu z velikého zármutku a rozrušení.“

17 „Jdi v pokoji,“ řekl jí na to Elí, „a kéž ti Bůh Izraele dá, o co jsi ho úpěnlivě prosila.“

18 „Jsi ke své služebnici tak laskav!“ řekla Hana, a když odešla, pojedla a smutek z její tváře zmizel.

19 Časně ráno vstali, a když se poklonili Hospodinu, vydali se zpátky domů do Rámy. Elkána se pak se svou ženou Hanou miloval a Hospodin na ni nezapomněl. 20 Než se rok s rokem sešel, Hana počala a porodila syna. Dala mu jméno Samuel, Vyslyšel Bůh, neboť řekla: „Vyprosila jsem ho od Hospodina.“

21 Když se pak Elkána znovu vydal s celou svou rodinou předložit Hospodinu výroční oběť a splnit svůj slib, 22 Hana nešla. „Až chlapce odkojím,“ řekla svému muži, „přivedu ho před Hospodina a zůstane tam navždy.“

23 „Dělej, jak myslíš,“ řekl jí na to Elkána. „Zůstaň tu, než ho odkojíš, a kéž Hospodin přivede tvůj [c] slib k naplnění.“ A tak ta žena zůstala se svým synkem a pečovala o něj, dokud ho neodkojila.

24 A když ho odkojila, vzala tříletého býčka, [d] efu mouky [e] a džbán vína a odvedla chlapce do Hospodinovy svatyně v Šílu. Bylo to ještě malé dítě. 25 Býčka porazili a chlapce přivedli k Elímu. 26 „Můj pane,“ řekla Hana, „poslyš prosím. Jakože jsi, můj pane, živ, já jsem ta žena, která tu poblíž tebe stála a modlila se k Hospodinu. 27 Za toto dítě jsem se tehdy modlila a Hospodin mi dal, o co jsem ho úpěnlivě prosila. 28 Teď ho tedy odevzdávám Hospodinu, aby mu patřil po celý svůj život.“ A poklonili se tam Hospodinu.

Footnotes

  1. První Samuelova 1:1 podle LXX (MT: Byl jeden muž z Ramatajim-cofimu); srov. 1.Let 6:11–12, 18–20
  2. První Samuelova 1:11 Num 6:1–5; Soud 13:2–5
  3. První Samuelova 1:23 podle Kum, LXX, Syr (MT: svůj)
  4. První Samuelova 1:24 podle Kum, LXX, Syr (MT: tři býčky)
  5. První Samuelova 1:24 asi 16 kg
'První Samuelova 1 ' not found for the version: Slovo na cestu.

The Birth of Samuel

There was a certain man from Ramathaim,(A) a Zuphite[a](B) from the hill country(C) of Ephraim,(D) whose name was Elkanah(E) son of Jeroham, the son of Elihu, the son of Tohu, the son of Zuph, an Ephraimite. He had two wives;(F) one was called Hannah and the other Peninnah. Peninnah had children, but Hannah had none.

Year after year(G) this man went up from his town to worship(H) and sacrifice to the Lord Almighty at Shiloh,(I) where Hophni and Phinehas, the two sons of Eli,(J) were priests of the Lord. Whenever the day came for Elkanah to sacrifice,(K) he would give portions of the meat to his wife Peninnah and to all her sons and daughters.(L) But to Hannah he gave a double portion(M) because he loved her, and the Lord had closed her womb.(N) Because the Lord had closed Hannah’s womb, her rival kept provoking her in order to irritate her.(O) This went on year after year. Whenever Hannah went up to the house of the Lord, her rival provoked her till she wept and would not eat.(P) Her husband Elkanah would say to her, “Hannah, why are you weeping? Why don’t you eat? Why are you downhearted? Don’t I mean more to you than ten sons?(Q)

Once when they had finished eating and drinking in Shiloh, Hannah stood up. Now Eli the priest was sitting on his chair by the doorpost of the Lord’s house.(R) 10 In her deep anguish(S) Hannah prayed to the Lord, weeping bitterly. 11 And she made a vow,(T) saying, “Lord Almighty(U), if you will only look on your servant’s misery and remember(V) me, and not forget your servant but give her a son, then I will give him to the Lord for all the days of his life,(W) and no razor(X) will ever be used on his head.”

12 As she kept on praying to the Lord, Eli observed her mouth. 13 Hannah was praying in her heart, and her lips were moving but her voice was not heard. Eli thought she was drunk 14 and said to her, “How long are you going to stay drunk? Put away your wine.”

15 “Not so, my lord,” Hannah replied, “I am a woman who is deeply troubled.(Y) I have not been drinking wine or beer; I was pouring(Z) out my soul to the Lord. 16 Do not take your servant for a wicked woman; I have been praying here out of my great anguish and grief.”(AA)

17 Eli answered, “Go in peace,(AB) and may the God of Israel grant you what you have asked of him.(AC)

18 She said, “May your servant find favor in your eyes.(AD)” Then she went her way and ate something, and her face was no longer downcast.(AE)

19 Early the next morning they arose and worshiped before the Lord and then went back to their home at Ramah.(AF) Elkanah made love to his wife Hannah, and the Lord remembered(AG) her. 20 So in the course of time Hannah became pregnant and gave birth to a son.(AH) She named(AI) him Samuel,[b](AJ) saying, “Because I asked the Lord for him.”

Hannah Dedicates Samuel

21 When her husband Elkanah went up with all his family to offer the annual(AK) sacrifice to the Lord and to fulfill his vow,(AL) 22 Hannah did not go. She said to her husband, “After the boy is weaned, I will take him and present(AM) him before the Lord, and he will live there always.”[c]

23 “Do what seems best to you,” her husband Elkanah told her. “Stay here until you have weaned him; only may the Lord make good(AN) his[d] word.” So the woman stayed at home and nursed her son until she had weaned(AO) him.

24 After he was weaned, she took the boy with her, young as he was, along with a three-year-old bull,[e](AP) an ephah[f] of flour and a skin of wine, and brought him to the house of the Lord at Shiloh. 25 When the bull had been sacrificed, they brought the boy to Eli, 26 and she said to him, “Pardon me, my lord. As surely as you live, I am the woman who stood here beside you praying to the Lord. 27 I prayed(AQ) for this child, and the Lord has granted me what I asked of him. 28 So now I give him to the Lord. For his whole life(AR) he will be given over to the Lord.” And he worshiped the Lord there.

Footnotes

  1. 1 Samuel 1:1 See Septuagint and 1 Chron. 6:26-27,33-35; or from Ramathaim Zuphim.
  2. 1 Samuel 1:20 Samuel sounds like the Hebrew for heard by God.
  3. 1 Samuel 1:22 Masoretic Text; Dead Sea Scrolls always. I have dedicated him as a Nazirite—all the days of his life.”
  4. 1 Samuel 1:23 Masoretic Text; Dead Sea Scrolls, Septuagint and Syriac your
  5. 1 Samuel 1:24 Dead Sea Scrolls, Septuagint and Syriac; Masoretic Text with three bulls
  6. 1 Samuel 1:24 That is, probably about 36 pounds or about 16 kilograms