Jób 19

Bible 21

⁷ Hle, volám: ‚Násilí!‘ a nikdo se neozve;
křičím o pomoc, a právo nikde.
⁸ Cestu mi zazdil – neprojdu,
na mé stezky vrhl temnotu.
⁹ Mou čest ze mne strhl jako plášť
a korunu mi z hlavy sňal.
¹⁰ Boří mě ze všech stran, dokud nezajdu,
mou naději vyvrací jako strom z kořenů.
¹¹ Svým hněvem srší proti mně
v domnění, že jsem jeho nepřítel.
¹² V jednom šiku útočí jeho armáda,
proti mně vrší dobývací val,
můj stan obléhají kolem dokola.

¹³ Mým vlastním bratrům mě odcizil,
moji známí se ke mně neznají.
¹⁴ Příbuzní i přátelé mě nechali,
zapomněli na mě ¹⁵ i hosté mí.
I mé služebnice mě mají za cizince,
dívají se na mě jako na vetřelce.
¹⁶ Když zavolám sluhu, vůbec se neozve,
jakkoli úpěnlivě prosím jej.
¹⁷ Můj dech je odporný i mé manželce,
hnusím se své vlastní rodině.
¹⁸ Pohrdají mnou i mládenci –
jen co se objevím, nadávají mi.
¹⁹ Spřízněným duším jsem odporný,
moji milovaní mě zavrhli.
²⁰ Nejsem nic než kost a kůže,
zbyly mi jen holé dásně.

²¹ Smilujte, smilujte se, vy mí přátelé,
vždyť Boží ruka bije mě!
²² Musíte s Bohem na mě pořádat ten hon,
nemáte ještě mého masa dost?

²³ Kéž by má slova byla sepsána,
kéž by jak nápis byla vyryta
²⁴ olovem a rydlem železným,
kéž by je navždy vytesali do skály!
²⁵ Můj Vykupitel žije, to jedno vím,
a že nakonec se nad prachem postaví.
²⁶ I kdyby ze mě kůži sedřeli,
já ve svém těle Boha uvidím.
²⁷ Já ho uvidím vlastníma očima,
ne někdo cizí, ale já –
srdce mi touhou umírá!

²⁸ Jenže vy říkáte: ‚Jak ho přistihnem?
Příčina věci je přece v něm.‘ ^[a]
29 Vy sami ale meče bojte se,
vždyť mečem trestá hněv,
a tak soud sami poznáte.“