Add parallel Print Page Options

Chci mluvit se Všemohoucím

12 Job na to řekl:

„Opravdu, vy jste ti praví
a moudrost vymře s vámi!
I já však mám rozum tak jako vy
a nejsem v ničem za vámi,
to přece každý ví.
Jsem ale k smíchu i svému příteli:
‚On volá k Bohu, ať mu prý odpoví!‘
Jsem k smíchu: ‚Hle, spravedlivý a poctivý!‘
Spokojený člověk pohrdá neštěstím:
‚Kopanec tomu, kdo se potácí!‘
Stany nájezdníků naplňuje klid,
ti, kdo popouzejí Boha, jsou v bezpečí,
jako by Boha v ruce drželi.

Jen se ptej dobytka, ať tě poučí,
ptáci na nebi ti to povědí;
anebo promluv se zemí, ať tě poučí,
ryby v moři ti to prozradí:
Neví snad jeden každý z nich,
že je svou rukou učinil Hospodin?
10 V jeho ruce je život každého tvora,
je v ní dech každého lidského těla.
11 Což neumí ucho rozlišovat slova,
jako umí jazyk pokrm ochutnat?
12 Náleží moudrost jenom kmetům,
patří rozumnost k dlouhému věku?

13 Bůh – ten má moudrost a také moc,
patří mu prozřetelnost a rozumnost.
14 Co zboří, se nedá postavit,
koho uvězní, nelze propustit.
15 Když zadržuje vody, sucho přichází,
a když je vypustí, zemi pustoší.
16 Jemu patří síla i schopnosti,
jeho je podvedený i podvodník.
17 Velmože svléká donaha,
ze soudců umí blázny udělat.
18 Králům rozpíná opasky,
bedra jim obtáčí provazy.
19 I kněží svléká donaha,
dávné opory strhává.
20 Odebírá slovo zkušeným,
starce zbavuje soudnosti.
21 I přední muže vystavuje hanbě,
odzbrojuje i statečné.
22 Odkrývá hlubiny temnoty,
na světlo vyvádí, co bylo v příšeří.
23 Rozmnožuje národy a pak je ničí,
dává jim rozmach a pak je rozhání.
24 Vůdce lidu on o rozum připravuje,
nechá je bloudit v pustotě bez cíle.
25 Bez světla tápají v temnotě,
nechá vrávorat je jako opilce.