Add parallel Print Page Options

Nemá člověk na zemi jen samou robotu?
Den za dnem jak nádeník žije tu.
Jak otrok touží po stínu,
jak nádeník čeká odměnu.
I mně byly dány měsíce prázdnoty,
přiděleny mi byly noci trápení.
Když uléhám, říkám si: ‚Kdy budu moci vstát?‘
A noc se táhne a já se převaluji sem a tam až do rána.
Tělo mám červy a strupy pokryté,
rány na kůži mám zhnisané.
Jak tkalcovský člunek utekly mé dny
a bez naděje skončily.

Pamatuj, Bože, můj život je pouhý vzdech,
mé oči už nikdy štěstí nespatří.
Nezahlédne mě oko, které mě vidí teď,
rozhlédneš se po mně, a nebudu tu víc.
Jako míjejí mraky a ztrácí se,
kdo klesne do hrobu, ten více nevyjde.
10 Domů se už nikdy nevrátí,
nikdy se neukáže ve svém obydlí.

11 Proto už déle nemohu mlčet,
v soužení ducha musím promluvit,
své hořké duši musím ulevit.
12 Jsem snad moře, jsem snad drak,
abys nade mnou stavěl stráž?
13 Myslím si: ‚Na lůžku se mi uleví,
spánek ulehčí mému trápení.‘
14 Tehdy mě ale strašíš sny,
tehdy mě děsíš skrze vidění,
15 že bych se raději oběsil –
radši bych zemřel, než takhle živořil!
16 Mám toho dost. Nebudu přece žít navěky!
Nech mě být. Jen pouhá pára jsou mé dny!

17 Co je člověk, že se ti zdá tak významný
a že ti tolik leží na srdci? [a]
18 Od samého rána se o něj zajímáš,
každičkou chvíli ho chceš sledovat.
19 Kdy už ode mě odvrátíš svůj zrak?
Ani slinu mě polknout nenecháš?
20 Když zhřeším, co ti to udělá,
ty Strážce člověka?!
Proč sis mě vybral za svůj terč?
Jsem ti [b] snad břemenem?
21 Proč neodpustíš můj hřích,
proč mě mé viny nezbavíš?
Brzy už ulehnu do prachu;
budeš mě hledat, a už tu nebudu!“

Footnotes

  1. Jób 7:17 Žalm 8:5
  2. Jób 7:20 podle někt. hebr. rukopisů, LXX a písařské tradice (MT: si)
'Jób 7 ' not found for the version: Slovo na cestu.

“Do not mortals have hard service(A) on earth?(B)
    Are not their days like those of hired laborers?(C)
Like a slave longing for the evening shadows,(D)
    or a hired laborer waiting to be paid,(E)
so I have been allotted months of futility,
    and nights of misery have been assigned to me.(F)
When I lie down I think, ‘How long before I get up?’(G)
    The night drags on, and I toss and turn until dawn.(H)
My body is clothed with worms(I) and scabs,
    my skin is broken and festering.(J)

“My days are swifter than a weaver’s shuttle,(K)
    and they come to an end without hope.(L)
Remember, O God, that my life is but a breath;(M)
    my eyes will never see happiness again.(N)
The eye that now sees me will see me no longer;
    you will look for me, but I will be no more.(O)
As a cloud vanishes(P) and is gone,
    so one who goes down to the grave(Q) does not return.(R)
10 He will never come to his house again;
    his place(S) will know him no more.(T)

11 “Therefore I will not keep silent;(U)
    I will speak out in the anguish(V) of my spirit,
    I will complain(W) in the bitterness of my soul.(X)
12 Am I the sea,(Y) or the monster of the deep,(Z)
    that you put me under guard?(AA)
13 When I think my bed will comfort me
    and my couch will ease my complaint,(AB)
14 even then you frighten me with dreams
    and terrify(AC) me with visions,(AD)
15 so that I prefer strangling and death,(AE)
    rather than this body of mine.(AF)
16 I despise my life;(AG) I would not live forever.(AH)
    Let me alone;(AI) my days have no meaning.(AJ)

17 “What is mankind that you make so much of them,
    that you give them so much attention,(AK)
18 that you examine them every morning(AL)
    and test them(AM) every moment?(AN)
19 Will you never look away from me,(AO)
    or let me alone even for an instant?(AP)
20 If I have sinned, what have I done to you,(AQ)
    you who see everything we do?
Why have you made me your target?(AR)
    Have I become a burden to you?[a](AS)
21 Why do you not pardon my offenses
    and forgive my sins?(AT)
For I will soon lie down in the dust;(AU)
    you will search for me, but I will be no more.”(AV)

Footnotes

  1. Job 7:20 A few manuscripts of the Masoretic Text, an ancient Hebrew scribal tradition and Septuagint; most manuscripts of the Masoretic Text I have become a burden to myself.