Ten boj není váš

20 Po nějaké době přitáhli Moábci spolu s Amonci a některými Meunity, ^[a] aby proti Jošafatovi vedli válku. ² Jošafatovi bylo oznámeno: „Přitáhla proti tobě ohromná spousta z protějšího břehu Mrtvého moře, z Edomu, ^[b] a už jsou v Chasason-tamaru!“ (To je En-gedi.) ³ Jošafat se bál a rozhodl se hledat Hospodina. V celém Judsku proto vyhlásil půst ⁴ a judský lid se shromáždil, aby hledali pomoc od Hospodina. Přišli hledat Hospodina opravdu ze všech judských měst.

⁵ Jošafat se spolu se shromážděným Judou a Jeruzalémem postavil před novým nádvořím v Hospodinově chrámu ⁶ a promluvil:

„Hospodine, Bože našich otců, ty jsi přece Bůh na nebesích! To ty vládneš královstvím všech národů a ve tvé ruce je síla i moc. Nikdo nemůže obstát před tebou! ⁷ Byl jsi to přece ty, Bože náš, kdo před svým lidem Izraelem vyhnal obyvatele této země a dal ji potomkům svého přítele Abrahama na věky. ⁸ Poté, co ji osídlili, postavili v ní svatyni pro tvé jméno a řekli: ⁹ ‚Přijde-li na nás neštěstí, ať už meč, soud, mor či hlad, postavíme se před tento chrám a před tebe samého – vždyť v tomto domě přebývá tvé jméno – a budeme z našich úzkostí volat k tobě a ty nás uslyšíš a vysvobodíš.‘ ^[c]

¹⁰ Nuže, pohleď – jsou tu Amonci, Moábci a obyvatelé pohoří Seír! Když naši otcové vycházeli z Egypta, nenechal jsi tudy Izrael ani projít, takže se jim vyhnuli a nevyhladili je. ¹¹ A podívej se, jak nám odplácejí! Přicházejí nás vyhnat z tvého dědictví, které jsi nám odkázal. ¹² Copak je nebudeš soudit, Bože náš? Nemáme sílu na tu ohromnou přesilu, která táhne proti nám. Nevíme, co máme dělat, ale naše oči hledí k tobě!“

¹³ Celý Juda stál i s nemluvňaty, ženami a dětmi před Hospodinem.

¹⁴ Vtom uprostřed shromáždění sestoupil Duch Hospodinův na Jachziela, syna Zachariášova, syna Benajášova, syna Jehielova, syna Mataniášova, levitu ze synů Asafových. ¹⁵ Řekl: „Všechen Judo a obyvatelé Jeruzaléma i ty, králi Jošafate, poslouchejte. Toto vám praví Hospodin: Nebojte se ani se nelekejte té ohromné přesily. Ten boj není váš, ale Boží.

¹⁶ Zítra vytáhněte proti nim. Uvidíte, jak stoupají do svahu Cic, a střetnete se s nimi na konci strže před pouští Jeruel. ¹⁷ Boj ale nebude na vás. Stůjte na svých místech a uvidíte, jakou záchranu vám Hospodin přichystal. Nebojte se ani se nelekejte, Judo a Jeruzaléme! Zítra vytáhněte proti nim a Hospodin bude s vámi!“

¹⁸ Nato se Jošafat sklonil tváří k zemi a celý Juda i obyvatelé Jeruzaléma padli před Hospodinem a klaněli se mu. ¹⁹ Levité ze synů Kehatových a Korachových pak vstali, aby oslavovali Hospodina, Boha Izraele, hlasitým zpěvem.

²⁰ Brzy ráno vytáhli na Tekojskou poušť. Když vycházeli, Jošafat se před ně postavil a prohlásil: „Slyšte mě, Judo a všichni Jeruzalémští! Věřte Hospodinu, svému Bohu, a obstojíte. Věřte jeho prorokům, a uspějete!“ ²¹ Poté, co se poradil s lidem, postavil do čela vojska Hospodinovy zpěváky, aby při pochodu oslavovali nádheru jeho svatosti:

²² Ve chvíli, kdy začali zpívat a oslavovat, Hospodin proti Amoncům, Moábcům a obyvatelům hory Seír, kteří útočili na Judu, obrátil jejich zálohy, takže se pustili jedni do druhých. ²³ Amonci a Moábci napadli obyvatele pohoří Seír a pobili je do posledního muže. Poté, co skoncovali s obyvateli Seíru, pomohli k záhubě jeden druhému. ²⁴ Když Judští dorazili k místu, odkud je vidět daleko do pouště, rozhlíželi se po tom ohromném vojsku a hle – země byla poseta mrtvými! Nikdo nevyvázl.

²⁵ Jošafat pak se svým vojskem začal sbírat kořist. Našli u nich takové množství výzbroje, šatů ^[d] a dalších cenností, že to ani nemohli pobrat. Kořisti nakonec bylo tolik, že jim trvalo tři dny, než ji posbírali. ²⁶ Čtvrtého dne se shromáždili do údolí Beracha (to je: Dobrořečení), aby tam dobrořečili Hospodinu. Proto se to místo dodnes nazývá Emek-beracha, totiž Údolí dobrořečení.

²⁷ Všichni judští a jeruzalémští muži se pak v čele s Jošafatem radostně vrátili do Jeruzaléma, protože jim Hospodin dal radost z porážky jejich nepřátel. ²⁸ Přišli do Jeruzaléma a s lyrami, citerami a trubkami zamířili do Hospodinova chrámu.

²⁹ Když se všechna okolní království doslechla, jak Hospodin bojoval proti nepřátelům Izraele, padla na ně hrůza z Boha. ³⁰ Jošafatovo království pak žilo v míru, protože jeho Bůh mu dopřál odpočinutí ze všech stran.

Závěr Jošafatovy vlády

³¹ Jošafat se stal judským králem v pětatřiceti letech a kraloval v Jeruzalémě dvacet pět let. Jeho matka se jmenovala Azuba, dcera Šilchiho. ³² Držel se cesty svého otce Asy a nepřestával dělat, co je v Hospodinových očích správné. ³³ Pouze obětní výšiny nebyly odstraněny, a tak se lid stále neodhodlal odevzdat své srdce Bohu svých otců.

³⁴ Ostatní Jošafatovy skutky jsou od počátku až do konce zapsány ve Slovech Jehua, syna Chananiho, která jsou součástí Knihy izraelských králů.

³⁵ Judský král Jošafat se v pozdějších letech spolčil s izraelským králem Achaziášem, což byl velmi špatný čin. ³⁶ Spolčil se s ním, aby si pořídil zámořské loďstvo. Když ty lodě v Ecjon-geberu postavili, ³⁷ Eliezer, syn Dodavahův z Marešy, pak Jošafatovi prorokoval: „Protože ses spolčil s Achaziášem, Hospodin tvé dílo zničí!“ Lodě ztroskotaly, a tak z plavby do zámoří sešlo.