Žalmy 55

Bible 21

⁵ Srdce se ve mně chvěje bolestí,
obavy ze smrti mě oblehly.
⁶ Hrůza a děs mě svírají
a přemožen jsem úzkostí.
⁷ Přál bych si mít křídla holubí –
odlétl bych a našel klid!
⁸ Uchýlil bych se někam do dáli,
v pustině bych se usadil. séla
⁹ Pospíšil bych si do bezpečí
před touto smrští a vichřicí.

¹⁰ Pohlť je, Pane, jazyk jim spleť,
ve městě vládne krutost a rozbroje!
¹¹ Ve dne i v noci krouží po jeho zdech,
špatnost a trápení bydlí v něm.
¹² Střed města patří záhubě,
ulice neopouští křivda a lest!

¹³ Kdyby protivník mě urážel,
to bych snes,
kdyby mě napadl nepřítel,
skryl bych se.
¹⁴ Ale ty – člověk blízký mně,
můj přítel a můj spřízněnec!
¹⁵ Radili jsme se spolu důvěrně,
do Božího domu chodili v zástupech!

¹⁶ Kéž by je smrt náhle přepadla,
aby se zaživa zřítili do pekla –
domy i srdce mají plné zla!
¹⁷ Já ale k Bohu zavolám,
Hospodin bude má záchrana.
¹⁸ Večer i ráno, také v poledne
úpím a sténám – vyslyš mě!

¹⁹ Bůh mě vykoupí z tohoto boje,
pokoj mé duši dopřeje,
i když jich tolik je proti mně!
²⁰ Bůh mě vyslyší a pokoří je,
ten, který od věků kraluje! séla
Bůh, jenž se nikdy nemění,
pokoří ty, kdo se ho nebojí!

²¹ Na svoje druhy můj přítel zaútočil,
svoji úmluvu porušil.
²² V ústech měl slova nad máslo lahodnější,
v srdci však válku nosil si.
Jak jemný olej hladily jeho řeči,
vskutku však byly dýkami!

²³ Své břímě uval na Hospodina,
on se o tebe postará;
on přece nikdy nenechá
poctivé padnout do bláta.
²⁴ Zákeřné vrahy však ty, Bože, srazíš
do jámy nejhlubší.
Půlky života se takoví nedočkají –
já ale v tebe skládám naději!