Duch a litera

7 Nevíte snad, bratři (mluvím přece k těm, kdo znají Zákon), že Zákon panuje nad člověkem jen po dobu jeho života? ² Vždyť i manželka je zákonem vázána ke svému muži, jen dokud dotyčný žije. Jakmile manžel zemře, je manželského zákona zproštěna. ³ Oddá-li se jinému muži, dokud její manžel žije, bude označena za cizoložnici. Pokud však její muž zemře, je od toho zákona svobodná a může se oddat jinému muži, aniž by cizoložila.

⁴ Právě tak je tomu s vámi, bratři moji. Skrze Kristovo tělo jste pro Zákon mrtví a můžete se oddat jinému, totiž Tomu, který byl vzkříšen z mrtvých. Konečně tedy můžeme nést ovoce Bohu. ⁵ Dokud jsme žili tělesně, Zákon v nás probouzel hříšné vášně, které působily v našich údech tak, že jsme nesli ovoce smrti. ⁶ Teď však, když jsme zemřeli tomu, co nás drželo, jsme Zákona zproštěni, abychom sloužili Bohu novou cestou Ducha namísto staré cesty litery.

Zákon hříchu

⁷ Co na to řekneme? Že Zákon je hřích? V žádném případě! Avšak nebýt Zákona, nebyl bych hřích poznal. Například o dychtivosti bych nevěděl, kdyby Zákon neříkal: „Nedychti!“ ^{[a] 8} Hřích se chopil příležitosti, kterou mu to přikázání skýtalo, a vzbudil ve mně všemožnou dychtivost. Bez Zákona je ovšem hřích mrtvý. ⁹ Sám jsem kdysi žil bez Zákona, ale jakmile přišlo přikázání, hřích ožil ¹⁰ a já jsem zemřel. Přikázání, které mělo být k životu, je mi tedy nakonec ke smrti. ¹¹ Hřích se totiž chopil příležitosti, kterou mu to přikázání skýtalo, oklamal mě a jeho pomocí mě zabil. ¹² Zákon je ovšem svatý, přikázání je svaté, spravedlivé a dobré.

¹³ Přineslo mi tedy to dobré smrt? V žádném případě! Hřích se však projevil jako hřích: tím, co bylo dobré, mi způsobil smrt. Díky přikázání se tedy ukázalo, jak je hřích nevýslovně hrozný.

¹⁴ Víme, že Zákon je duchovní, ale já jsem tělesný, zaprodaný hříchu. ¹⁵ Sám nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci, ale to, co nenávidím. ¹⁶ Jelikož dělám to, co nechci, souhlasím s tím, že Zákon je dobrý. ¹⁷ Nedělám to tedy už já, ale spíše hřích, který je ve mně. ¹⁸ Vím totiž, že ve mně (to jest v mé tělesnosti) není nic dobrého. Chtít dobro, to umím, ale konat je už ne. ¹⁹ Nekonám totiž dobro, které chci, ale zlo, které nechci. ²⁰ Jelikož tedy dělám to, co nechci, nedělám to už já, ale hřích, který je ve mně.

²¹ Objevuji tedy zákon, že když chci konat dobro, je mi nablízku zlo. ²² Ve svém nitru radostně souhlasím s Božím Zákonem, ²³ ale ve svých údech vidím jiný zákon, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, který je v mých údech. ²⁴ Jak ubohý jsem člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto smrtelného těla? ²⁵ Díky Bohu – on to udělá skrze Ježíše Krista, našeho Pána!

Sám o sobě tedy svou myslí sloužím Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hříchu.